Originální užitková keramika

Od počátku mé hrnčířské tvorby se věnuji pálení keramiky dřevem. V této sekci proto představm základní rysy dřevopecí a technologií, které používám a mám s nimi zkušenosti.

Hrnčířská pec Klára

Hrnčířská pec Klára

V říjnu roku 2008 jsem u objektu chránených dílen Kopeček v Bartošovicích v Orl. h. zprovoznil keramickou pec vytápěnou dřevem. Do vínku dostala jméno Klára a nyní ji využívám k výpalu veškerých replik historického hrnčířského zboží, a částečně i po výpal užitkové keramikyhlavně z důvodu kvalitnějšího výpalu a rozšíření o možnosti používat různé druhy glazur.

ároměrky v peci a otevřená pec po výpalu

Pec je stavěna ze žáruvzdorných šamotových cihel, slepována jílem, nástavec komína pak postaven z plných stavebních cihel. Tloušťka všech stěn je 25 cm. Objem vypalovací komory je cca 700 l, výška komína 2,8m. Vnitřní vyzdívka je realizována izolací Fiberfra Durablanket Super tl. 45mm. Plnění komory zbožím probíhá shora po odstranění horních šamotových krycích desek. Po naplnění se musí tyto opět zasadit na svá místa a zafixovat jílem.

Schéma zpětnoplamenné pece

Pec je koncipována jako pec se zpětným plamenem, kde se vzduch postupě v topeništi ohřívá, mísí s plyny a hoří, na konci topeniště se pak rozžhavené hořící plyny a zplodiny hoření otáčejí a skrze vypalované zboží jsou odsávány tahem komína. Teplota ve vypalovací komoře proto není homogenní kolísá v rozmezí cca 80 (měřeno žároměrkami). Nejvyšší teplota je zpravidla v místě T1, nejnižší pak v T2. Maximální zatím dosažená teplota v nejteplejším místě pece byla 1200 °C (měřeno žároměrkami), Výpal v peci na 1100 °C trvá cca 8 hodin se spotřebou asi 0,7m3 dřeva.


Jednokomorová středověká pec

Jednokomorová pec

Jednokomorová pec je velice jednoduchým zařízením pro výpal keramiky a používá se v podstatě už od pravěku. Chci Vám představi jednu z těch, které jsem postavil a na ní také ukázat její funkci.

Jednokomorová pec - schéma

Pec sama je v podstatě oválná hliněnná schránka, ve které oheň přichází do přímého styku s keramikou. Zařízení je zahloubeno cca 30 cm do okolního terénu a zbytek kopule je vystaven na něm. Ta má nejvyšší výšku asi 50 cm nad zemí a délku cca 1,8 m. Před vlastním tělesem pece je pro dobrý přístup vzduchu a snadnější přikládání vyhloubena cca 1,2 m dlouhá předpecní jáma.

Uvnitř pece po a při výpalu

Vlastní výpal začíná vložením vytočeného zboží do zadní části pece. Za tím účelem je nutno se do ní nasoukat vchodovým otvorem a keramiku poskládat tak, aby při výpalu mohla co nejlépe přejímat teplo z plamenů a horkých plynů v okolí. Poté už stačí "jen" topit. Výpal trvá podle počasí a okolní teploty asi 6 až 10 hodin. Na konci topení musí teplota v peci dosáhnout alespoň 900°C. K jejímu přiblyžnému určení slouží komínek, kterým je vidět stupěň rozžhavení (barva) zboží.

Zazdívání pece po výpalu

A pak už stačí jen hlínou zazdít komínek a vchod od pece ... a čekat. Asi po 16 hodinách pec vychladne natolik, že můžeme zamazávku vchodu i komínku oddělat, aniž by zboží popraskalo. Pak vyhrabeme žhavý popel a po několika dalších hodinách, kdy je uvnitř pece už "jen" asi 70°C se někdo objetuje a vleze do té sauny proto, aby hrnky vyndal.

Nahoru


Proč někdy červená a jindy černá?

Redukce-oidace

V pecích, kde keramika prichází do přímého styku s hořícími plyny můžeme pálit v zásadě dvěma způsoby: OXIDAČNĚ nebo REDUKČNĚ.

Oxidační výpal je klasický, rovněž ten, který známe z pecí elektrických - po výpalu má zboží barvu danou pouze použitou hlínou a vypalovací teplotou. Je to dáno tím, že do splalovacího prostoru přichází dostatek vzduchu, tím pádem se oheň nedusí, a netvoří dehet a volný vespálený uhlík. Při tomto výpalu se před zavřením pece v ní ponechá jen více méně dohořelý popel. Pro oxidačně pálenou keramiku je charakteristická větší nasákavost střepu a proto je dobré ho opatřovat glazurami.

Redukční výpal je dnes trochu neprávem opomíjenou technikou. Možná i proto, že jeho provedení není možné v klasické elektrické peci. Při výpalu se v topeništi topí tak, aby docházelo k nedokonalému spalování (oheň má nedostatek vzduchu). Při něm se atmosféry uvnitř pece uvolní větší množství dehtu a volného uhlíku. Vzhledem k nedostatku vzduchu vyhoří i ten, co je obsažen v pórech střepu a místo něj se do nich difunduje (za teploty cca 700°C) přebytečný uhlík obsažený v atmosféře. Na závěr výpalu se před uzavřením pece se do ní naloží ještě velké množství syrového dřeva, což při utěsnění přístupu vzduchu do pece celý proces ještě zintenzivní. pro redukci i vnitřního povrchu střepu se do nádob při vkládání do pece sype malé množství jemných pilin. Tak proběhne rerukce i tam, kam se redukční atmosféra nedostane.Výsledkem je černá, místy kovově lesklá keramika s nízkou nasákavostí střepu. Redukční výpal je běžný pro celý středověk, zejména pak pro jeho střední a vrcholnou fázi.

Nahoru


Kontakty:

Telefon: 720 517 216

Email: cvejnas@seznam.cz

Adresa:

Martin Cvejn

Okružní 84

517 01

Odkazy na zajmav webyNunice a pvkyRepliky historick keramikyUzitkova keramikaUvodni stranka